Moja prvá šolna Převexlovaná storka od Šimka a Grossmana našrajbčil: Ondra Slabý

Všeci betálně gómem tu kózelnó časůvku mezi čtvrnáctym a sedumnáctym járem lajfu, kdy na jungšálské dózně vyraší první prořídlé kňofr, čapy řácky vyrostó a v auglách se ufachčí kábrovská čučka. Pro oltový medvědy je to těžké ponor. Borci só poštengrovaný, nelapó do ovarů fotrovy hantýrky, v dózně se vobjevujó sprostý války, žvyksny a kóřky. Hajfy pak na Dobráku vokopnó krpatý žanky do bikin a ve šrajtoflách majó mázlý bildny Justoša Bobroša a Breda Výpittka. Je to taky špicová časůvka, kdy borci vod chorošů vyfasujó prvó šolnu, kerá jim vodmachluje futra do dospělácké sajtny.
Aji mně v osumnácti jařinách hryzal hmyzoš v řepě, že už nésu kindoš. Dyž sem smykoval na rakovi po Augecu, v eklu na tratecu stály kocóři a házeli nabuzený čučky a krótili gebišama v krpatéch hóznách. Já sem na ně házel těžký kokino. Možná proto mně hókali Šutrová hercna, nevodsponěné Jaryn, Hrdoborec a Pakyn. Nahodil sem rozhodovanec, že ze sebe ufachčim světáckýho pasra. Hňápl sem pali krpatý hózny s jednó kšandó, tričmen s Mikymauzem aj ledrový šuflata ze sedmipětkovéch jařin.
"Vokopneš se jako džentlas, Jaryne," hókla jednóc mutra, lapla dva štógry z fotrové šrajtofle a klapali sme do Oltecu do kvelbů. Prošontali sme Óbršpalek aj pár hadrovéch kvelbů vokolo Frajplacu, kde měli hafo špicovéch šolen, ale mutra zgómla, že cifry só tuty vyšponovaný. Dyž ale špizla, že mám v auglách slanó vasrůvku, lapla mě za plótev a hantýrovala: "Nebéké Jaryne, neměj fédry, gómu špicové tympl na Olomócké, kde kaufneme šmrncově poladěné vohoz a aji na mantloš zbydó rantále."
Vtrukli sme na plac, kde bylo na óbrcedulířu našrajbčený Vinamo. Tady už byly cifry jako čtyry pětky járů curyk a kvalita hadrůvek jak z budócnosti. Mutra to měla těžce zgómnutý, páč trtala po kvelbech jak motorové ratyš a hókala šikmookém kvelbařům ménama a za chvilec bylo všecko v pikách. Blekošový róry mně na bauchecu uplně nepasovaly, ale hnědé pletené špagyš je špicově zahamoval na svým tymplu. Pinglovská šolna z minulýho kilojáru byla přesně na moje štylko, dyž sem si pod ňu vokopnul šestero svetrů a hrču slámiska. Šneky sem měl stropový, holcnový podrážky zahamujó jarní vasrůvku a bakelitový špice šajnily jak čoklovy cakle. Aji první šlajfku mně mutra kaufla. Vojcl, keré ji pár jařin měl na krkovici na ní ufachčil jenom čtyry fleky. Umakartové mantloš sem měl mázlé mazácky přes paprču. Domašov bude potřeba tento štykl šalinářské šolny vypucovat vod naftalínu a asi vo metr mignót, aby pasoval do lajkované délky na šlus pastelek. Névětší fazónu mně fachčil zelené topr s řáckó štětulí z valdnovýho huška a dvó borovéch šišek, z keréch se levandulově sypal brajgl na fejs a co chvilec sem si lovil štykl holcny z augle.
Mutra vařila těžké radovanec z lacinýho kaufu a taky každé borec a koc, co sme aufpasovali, házeli čučku enem na mě. Dokonce sajtna Žaponců na mě brélila a fachčili si se mnó fotky do kólů.
Pak mě mutra dotlačila do foťáckýho studia a vařila: "Máš prvó šolnu v lajfce, ufachčíme ti betálnó bildnu, co si mázneš nad betlu, abys gómal tentok špicové chvilec na furt." Foťácké kábr nás moc negómal a brblal: "Maškary a gólky nefachčim." "Co je nám po tym?" hókla mutra, "jungál potřebuje ufachčil bildnu, kaufla sem mu novodurovó šolnu." "Tak to je cajk, ať se támhle v bódě do ní převexluje." "Už ju má vokopló na štylku," šplíchla mutra. Foťáckýmu padla dózna, zablikal baterkama a hókal: "Nefachčite si ze mě lochec! Já su majstr foťál, vodcasnujte si teho trotla fofrem pali a nesypte mně slámisko po fusbódně!" Žďuchl mě do cemru a zamachloval futra Eště štykl štreky sme lapali do ovaru jeho pasový hantýrky.
Domašov v Jóbsku sem ufachčil svó fajnovó šolnó těžké radovanec sósedním baldoňům. Všeci mně házeli zvadla na pařby, gólky aji funusy. Kocóři mně včil poňókajó víc, jak jindy a už mně nehantýrujó Šutrová hercna nebo Nevodsponěné Jaryn, ale hókajó mně Švihál, Modelínaboy a Pakyn.